Kde se to vlastně vzalo

Za vznikem Dne otců stojí — překvapivě — žena. Američance Sonoře Smart Doddové se nelíbilo, že maminky mají svůj svátek, ale táta, který po smrti manželky sám vychoval šest dětí, nemá nic. Tak šla za pastorem a svátek prostě zorganizovala. Pastor ale v původně vybraný den nemohl, termín se posunul na třetí červnovou neděli — a tak to zůstalo dodnes.

Pak přišli obchodníci — s předpokladem oživení obchodu i s argumentem kulturně-etickým. Ale záměr nezruší pocit. A pocit, že na tátu myslíme, je vždycky správný.

Táta dneška není táta z černobílé fotky

Vzpomínáte na ten stereotyp? Táta přijde z práce, sedí u televize, noviny v ruce, rodina kolem. Rodič z dálky. Monetizační nástroj domácnosti. Tohle je dneska jiný příběh.

Dnešní tatínci jsou u porodu. Drží ruku, třesou se u toho víc než my. Jsou na mateřské. Vstávají v noci. Balí svačiny, čtou pohádky, vozí na kroužky. A na hřišti s kočárkem nebo na pískovišti s lopatkou v ruce už nevypadají jako ufo na obloze — ale jako normální součást světa, který se konečně trochu narovnal.

A právě proto má Den otců smysl. Ne jako svátek z obchodního katalogu. Ale jako chvíle, kdy se zastavíme a uděláme si čas říci nahlas to, co tak často zůstává nevyřčené.

Nejsi pro nás samozřejmost. Vážím si toho, co pro nás děláš. Péče o naše děti je pro tebe samozřejmost — a já to vnímám. Děkuju za tvou přítomnost v jejich každodenním životě.

„Říká, že nic nepotřebuje." Jasně že říká.

Tohle je asi nejčastější věta, která se v červnu točí ve všech skupinách a konverzacích. A hned za ní: „Jak mu udělat radost, aniž bych koupila další věc, která skončí v šuplíku?"

Tátové nepotřebují věci. Potřebují být vidět, být vnímaní a oceňovaní — a právě tam je prostor pro dárek, který není jen věc. Který říká: vím, kdo jsi. Udělala jsem to pro tebe.

„Tohle je pro tebe, táti. Vím, že toho máš dost — ale tohle jsem ti vybral já a mamka mi s tím pomohla. Našli jsme paní, která ti můj obrázek přešila na tričko."

Nejlepší dárek ke Dni otců? Není to nejdražší. Je to ten, za kterým cítí člověka. Společně strávený čas, ručně vyrobená věc s příběhem, nebo gesto, které říká víc než tisíc slov — a trefí se přesně do toho, co má rád.

A my v Rosteme spolu na táty nezapomínáme

Mluvíme hodně o ženách, maminkách, podnikatelkách. Ale za každou z nás stojí — ať přímo nebo v záloze — člověk, který to s námi táhne. Táta dětí, partner, který drží pevně, když my se sypeme. A čím víc máme kolem sebe takových tatínků, tím víc chceme, aby věděli, že si toho všímáme.

Ženy z komunity Rosteme spolu tvoří věci s příběhem. Dárky, u kterých táta neřekne „ach jo, díky" a odloží je. Ale „tohle je ono" — a přesně to hledáme.

Na našem Instagramu a webu najdeš tvorbu žen z komunity — každý kousek vytvořený s péčí a záměrem. Třeba právě tam najdeš něco, co tátu opravdu překvapí.